Jsou smazány názory lidí, kteří nejsou v mé diskuzi vítáni - nechci do budoucna dovolit vstup omezeným jedincům a budu ráda, když to ti, kterých se to týká, pochopí a budou respektovat. Není přeci normální se cpát tam, kde o mě není z mnoha důvodů zájem Jinak, až na tyto mizivé, ale bohužel existující výjimky - vítejte, přátelé.. Těm potrefeným doporučuji - napište si vlastní blog, máte možnost a prostor se tam vyjadřovat..

Jako pokaždé velice fundovaná odpověď. Prosím, sledujte alespoň dění v této oblasti, které je zveřejňované. Nedávno např. příběh matky, která s dětmi utekla od násilnického otce a po několika letech se k ní stejně násilnicky chovaly i mezitím dorostlé dcery. Neodsoudily otce, naopak převzaly jeho chování.

Život není podle vašich šablon, milá paní.

postavím otázku obráceně. Může maminka občas zmlátit tatínka, jen tak z recese?

Co to je "z recese" - že se oba smějí a hrají si, nebo že pak má tatínek modřiny a psychické trauma?

Nebo máte na mysli SM praktiky? No, o tom tento blog není...

Ten příběh JE k uvěření, nevím co si zde někteří diskutující dokazují. Řekla bych, že se v mnohých rodinách dějí ještě mnohem "neuvěřitelnější" věci. Ale radit v tomto někomu je ošemetné. Ono se lehce řekne, že by letěl. Každý si žijeme svůj život a každý jsme originalita, takže řeči, co bych já udělal na místě toho druhého nebo co by měl on udělat, jsou jenom řeči. Nikomu se neplést do života. Ale nechci tím říci, že organizace jako Bílý kruh nejsou potřebné. Někteří svoji situaci sami nejsou už schopni zvládnout a bez pomoci jiných lidí končí sebevraždou. Takže karma!

Děkuji

Můj partner mě v životě neuhodil a jsem přesvědčená, že kdyby to udělal jen jednou tak by letěl. Naše 6letá dcera nesnese i to když mě z legrace plácne po zadku. Hned mě začne bránit, že to se mamince nedělá. U nás nikdy žádný křik ani opravdové mlácení neviděla takže nevím jestli je to geneticky dáno nebo jim tak o tom vykládají ve školce, ale ona řekne téměř všechno, ale že by se ve školce zmínili o nějakém domácím násilí nikdy nezmínila.

Dokonce nesnáší, když na mě zvýší hlas moje mamka. Hned jí řekne, že na její maminku nikdo křičet nebude

Také si myslím, že to je dáno i geneticky a že si to předávají podvědomě generace na generaci... že si prostě jedinec umí "sáhnout" do "nevědomého dědictví" svého rodu...

Dášo, mám osobní zkušenost

Horste, oni mi to nechtějí věřit - ale tak to mezi námi ve spoustě rodin skutečně chodí a je to normální... Matka v tomto příběhu se zřejmě již posunula dál, než dcera... tu to posunutí a prohlédnutí teprve čeká a musí si prožít svůj díl..

Jednou mi byl povězen jeden vtípek: Já ji doma řeknu mlč, ještě cekni a jednu dostaneš, ženská to nevydrží a pak jsem v právu...

Jenže někdo se tomu "vtípku" srdečně směje a jiný zírá....

Kde jste ten rozhovor vyslechla Nechtěně

o tom bych se nerada zmiňovala.. ale pořád na to musím myslet...