Vzpomínám si, že jednou takhle revizor buzeroval nějakou paní... a nebyla to lékařka... spíš důchodkyně..., už je to delší čas..., ale zastal jsem se jí a revizor ku podivu po určité době kapituloval. V těchhle případech se neznám..., tam hrají hlavní roli emoce.

...Národ zbabělců... :-( Já jsem slepec, ale kdybych byl u toho, tak bych k tomu minimálně něco hlasitě řekl, děj se, co děj. To už je moje nátura.

Děkuji, moc děkuji, pane Mikulášku..

No né... Paní lékařka, co spěchá k rodičce tramvají. Dojemné... a velice, velice špatně smyšlené.

Nemusela mít v danou chvíli k dispozici vlastní auto a situace nebyla tak vážná, aby pro ni posílali auto s řidičem. Zejména, pokud šlo o Podolí, kam není cesta autem zrovna ideální. Spíš se divím, pokud používá MHD běžně, že nemá časovou jízdenku.

Pro mě další příběh o zlém revizorovi a někom, kdo si nestihnul z nějakého zásadního důvodu označit jízdenku. Ve svém životě jsem jel několikrát "načerno", ale vždy jsem si toho byl naprosto vědom a byla to otázka jestli mě chytí nebo ne. Ale tyhle srdceryvné příběhy? Je jedno, jestli měl někdo oříškové oči a někdo pupek. Je zajímavé, že nikdo nepřijde s příběhem, že pospíchal za pacientem a proto nestihnul zaplatit oběd v restauraci, nebo šel s nákupem a omylem "minul" pokladnu, atd. A přitom je to naprosto stejný příklad.

Pane Bedřichu, vy byste předpokládám stál v tom davu a velice se bavil a říkal si, to ti tak věřím, že jsi doktorka, co si ještě vymyslíš? Taková trapárna..

Nedej bože.. pak by vaše paní nebo maminka onemocněla - a tyto nemoci jsou u nás žen rychlé.. a znovu byste potkal tu paní doktorku s oříškovýma očima, takové náhody se z nějakých důvodů dějí.. a byla by to ona, kdo by měl v rukou život někoho, kdo vám je nejbližší.. a spěchala by, za vaším nejbližším člověkem a kašlala na rozvahu Dopravních podniků města Prahy.. protože pro ni jiné problémy jsou v tu danou chvíli důležitější než označená jízdenka.

Je váš problém, že se do té situace neumíte vcítit - že se jí usmíváte. Může se to stát.

A možná paní doktorka v té době už nebude mít auto v servise, nebo kde... že? No.. každopádně.. ona nikoho nenechá ve štychu, ať se k ní lidé budou chovat jak chtějí..

Ale jednou se nám všem všechno sečte, to je jistota.

Škoda. U takových incidentů se moc přemýšlet nemá. Čím více člověk přemýšlí, tím méně se o něco pokusí. Myslel jsem, že jste tvrdší nátura.

Měla jsem tam ztropit hysterickou scénu?

No, tak ses odkopala. Ale od začátku jsem si myslel, že jsi taková...

Myslet - pane Uhře, znamená PRD VĚDĚT.. (jak typické právě pro vás...) A nevím, s kým si tu tykáte, prosím o slušnou konverzaci.

Jak já Vám nerozumím, Dagmar. Jsem zkrátka jiná. Pokud bych opravdu paní doktorku znala a zvláště měla-li bych zkušenost jako Vy, zastala bych se jí. Tomu, že jsme každá jiná bych snad rozuměla, ale vyvodit z toho, že jsou všichni lidé špatní a jedině Vaše modla, paní Samková, by měla šanci, protože celý systém je špatný, to je opravdu jen a jen "Kubalikovština".

Když máte ten pocit..

To je nějaké divné, pražanda a neměla měsíční kartu?

Divné? Já jsem pardubanda a také nemám měsíční kartu a nebydlím v centru, kde pracuji - jezdím totiž autem a městskou dopravu používám výjimečně (třeba když mám auto v opravně a nebo si potřebuji narychlo zkrátit cestu.. důvodů je řada..) Prostě se to takto událo...

Dávám karmu, paní Dagmar! A blahopřeji k úspěchům, teprve včera jsem narazila na Váš článek, který brzy povede žebříček. Co dodat k dnešnímu článku? Asi to, co si říkám téměř každodenně - lidé jsou strašná banda...

Děkuji, paní Černá. Tento příběh se v Praze skutečně v pátek odehrál - nějak jsem to ze sebe potřebovala dostat ven.. a v mém případě - jak jinak, než psaním :)

A po přečtení této diskuse se už ani nedivím, že se té drobné hnědovlásky (odhaduji tak 48 kg i s postelí) - nikdo nezastal... přitom se to příště může zase stát.. komukoliv jinému.. Mám paní doktorku na fotografii, jak před rokem drží mou novorozenou vnučku, hned vedle snachy.. syn mi ten obrázek loni poslal z porodnice na mobil... Takže ty některé komentáře zde považuji za zlobu uvnitř lidí, se kterou se neumějí vyrovnat.. O to víc díky za váš příspěvek :)

No...fantazírovat se musí umět. Neumíte.