Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V zrcátku

3. 11. 2016 16:44:57
Zaspala jsem. Otevřu oči a ty nikde.....................................................................................!!

Chvíli jsem jen tak vnímala měkkost polštáře, mimochodem, bylo to neskutečně příjemné... Ale rychle jsem se vzpamatovala, vyskočila a běžela bosa do sprchy. Cestou jsem potkala tvůj mokrý ručník. Byla to jen chvíle, kdy se mé tělo laskalo s hravými kapkami vody a vlasy se mazlily s pěnou šamponu.. Mokrá jsem se zamotala do mé velké osušky a utíkala nedočkavě prosvětleným dřevěným schodištěm do jídelny, zanechávajíc za sebou mokré ťápoty. Jen jsem si v rychlosti prohrábla prsty mokré vlasy a snažila se háďata pramenů dostat za uši.. Moc se mi to nedařilo.

Seděls na terase, na sobě vyžehlenou čistou košili, četl ranní noviny a upíjel s nezájmem meruňkový džus. Ani sis mě nevšiml. Tiše jsem proběhla jídelnou k otevřeným dveřím, ve kterých si vítr pohrával s plandajícím závěsem. Asi dobře, zase by ses rozzlobil, ze jdu k snídani neoblečená. Ale já se tě nemohla dočkat a riskovala jsem i nazlobenou vrásku na tvém čele. Stoupla jsem si k tvé židli a zezadu tě objala, vtiskla ti mokrou pusu na tvář a přejela rty lehce po krku, nadechla se tvé vůně.. Santal, přivřela jsem oči a labužnicky si vychutnávala tu oblíbenou vůni. Tys kupodivu neprotestoval.. Čelo se ti rozjasnilo, jen jsi přivřel oči a nechal sis přitisknout svou hlavu k mému tělu, prsty projíždět pečlivě učesanými vlasy.. Skutečně jsi se nezlobil a nechals mě chvilku vnímat tvou blízkost..

Dnes jsem zase zaspala, rychle se osprchovala a v běhu vypila svůj hrníček brutální černé kávy, oblékla svou malou holčičku a během několika minut jsme obě seděly v aute a snažily se dohnat dnešní den. Sledovala jsem provoz v zrcátku, malá špulila pusinku a snažila se zanotovat písničku, která se ozývala z rádia. Auta popojížděla krokem ke křižovatkám a najednou jsem v tom malém zpětném zrcátku zase zahlédla okamžik, kdy jsem tě kdysi mokrá objímala na terase v ranním slunci a ty ses nechal rozmazlovat.. Tenkrát jsi neodešel, tenkrát ještě ne..Chvíli jsem vnímala měkkost polštáře, mimochodem, bylo to neskutečně příjemné... Ale rychle jsem se vzpamatovala, vyskočila a běžela bosa do sprchy. Cestou jsem potkala tvůj mokrý ručník. Byla to jen chvíle, kdy se mé tělo laskalo s hravými kapkami vody a vlasy se mazlily s pěnou šamponu.. Mokrá jsem se zamotala do mé velké osušky a utíkala nedočkavě prosvětleným dřevěným schodištěm do jídelny, zanechávajíc za sebou mokré ťápoty. Jen jsem si v rychlosti prohrábla prsty mokré vlasy a snažila se háďata pramenů dostat za uši.. Moc se mi to nedařilo.

Seděls na terase, na sobě vyžehlenou čistou košili, četl ranní noviny a upíjel s nezájmem meruňkový džus. Ani sis mě nevšiml. Tiše jsem proběhla jídelnou k otevřeným dveřím, ve kterých si vítr pohrával s plandajícím závěsem. Asi dobře, zase by ses rozzlobil, ze jdu k snídani neoblečená. Ale já se tě nemohla dočkat a riskovala jsem i nazlobenou vrásku na tvém čele. Stoupla jsem si k tvé židli a zezadu tě objala, vtiskla ti mokrou pusu na tvář a přejela rty lehce po krku, nadechla se tvé vůně.. Santal, přivřela jsem oči a labužnicky si vychutnávala tu oblíbenou vůni. Ty jsi kupodivu neprotestoval.. Čelo se ti rozjasnilo, jen jsi přivřel oči a nechal sis přitisknout svou hlavu k mému tělu, prsty projíždět pečlivě učesanými vlasy.. Skutečně jsi se nezlobil a nechals mě chvilku vnímat tvou blízkost..

Dnes jsem zase zaspala, rychle se osprchovala a v běhu vypila svůj hrníček brutální černé kávy, oblékla svou malou holčičku a během několika minut jsme obě seděly v aute a snažily se dohnat dnešní den. Sledovala jsem provoz v zrcátku, malá špulila pusinku a snažila se zanotovat písničku, která se ozývala z rádia. Auta popojížděla krokem ke křižovatkám a najednou jsem v tom malém zpětném zrcátku zase zahlédla okamžik, kdy jsem tě kdysi mokrá objímala na terase v ranním slunci a ty ses nechal rozmazlovat.. Tenkrát jsi neodešel, tenkrát ještě ne..

Autor: Dagmar Drobná Kubalík | čtvrtek 3.11.2016 16:44 | karma článku: 39.31 | přečteno: 798x

Další články blogera

Dagmar Drobná Kubalík

Pravda a láska nějak uklouzly..

Prý vítězí.. Ale i tak mám ze všeho mrazení, že nás ty proklamace slabomyslných dovedly tak akorát do zadele.. Vážení - přiznejme si už konečně, že jsme si jen hloupě naběhli...

10.11.2016 v 23:46 | Karma článku: 37.71 | Přečteno: 639 | Diskuse

Dagmar Drobná Kubalík

Někdy stačí lidem naslouchat, abychom pochopili, jaká je Pravda...

Rusové války nezačínají, Rusové války končí.. řekl jen tak mezi řečí a já se jen zvědavě ohlédla, abych viděla, kdo to promluvil..

27.9.2016 v 10:43 | Karma článku: 43.24 | Přečteno: 1209 | Diskuse

Dagmar Drobná Kubalík

Nechci, aby mé děti někdo jednou učil, že "ježíšek" je sprosté slovo...

Když někdo řekne např. o panu prezidentovi, či o komkoliv jiném, že je "populista" - co tím ve skutečnosti míní?

9.9.2016 v 13:11 | Karma článku: 44.76 | Přečteno: 1602 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tichý(Bnj)

Mně taky, ale jinak!

O kampani „me too“ toho bylo popsáno dost. Někdy negativní pohled, zážitek nebo děj, přinese rozhodnutí ke změně přístupu a snaze udělat to jinak. Třeba na to jít úplně opačně.

24.11.2017 v 18:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 | Diskuse

Martina Studzinská

Dáma minimálně s dvěma P

Pořádkumilovnost a vstřícnost. Takové dobré vlastnosti. Ale někdy se jimi jejich nositel/ka dokáže těm kolem doslova zprotivit. Nevěříte?

24.11.2017 v 16:53 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 238 | Diskuse

Jiří Turner

Tak soudržky a soudrzí, karty na stůl!

Vždy mě pobaví, když po zveřejnění článku, kterým vyjadřuji svůj názor na komunisty a jim podobné, se mě soudruzi a jejich sympatizanti snaží v diskusi napadat tak, aby nemuseli veřejně odtajňovat své přesvědčení. A to mě těší.

24.11.2017 v 16:51 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 464 | Diskuse

Milan Šupa

Co jsou Zákony Boží?

Zákony Stvořitele nemohou být zákony, pocházejícími od lidí, ale musí být Zákony přírodními. Zákony vesmírnými, nebo univerzálními.

24.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 163 | Diskuse

Pavel Nitka

Má svoboda v předposledním roce normalizace aneb Jak jsem se bál medvěda

A kdo by se taky té šelmy nebál? Je to velké, má to drápy, má to zuby, rychle to běhá a dokonce to leze i po stromech. A když to kousne, tak to hodně bolí. Alespoň jsem o tom něco četl...

24.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 179 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.