Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Neubližuj mému dítěti.. prosím..

10. 08. 2016 10:33:18
Jak dovedou dospělí ubližovat dětem? Hodně, a ani si toho nemusí být vědomi.. Rodiče, týrající se navzájem a týrající své děti - i o tomto tématu je dnešní doba.. (ne jen o migrantech a válkách) Co je horší?

„Mami, kde je tatínek?“ Holčička přiběhla z dětského pokoje do kuchyně za matkou, která právě chystala snídani. Sluníčko právě vylezlo nad obzor a zvědavě nahlíželo do oken městského bytu.

„Nevím, nic mi neříkal, asi šel pro křupavé rohlíky naproti k pekaři, přeci teprve vstáváme, je sobota,“ přemýšlela nahlas matka, míchající kakao v červených hrnečcích. Postavila ty tři hrníčky na stůl a s holčičkou si obě sedly a usrkávaly horkou čokoládu.

„Mami, ale on už je dlouho pryč, kde je?“ Divila se ta malá.

Matka se bezradně zahleděla z okna, začínala ji jímat úzkost. „Nevím, Patty, zkus tatínkovi zavolat, doopravdy je to už divné, kakao máme skoro vypité...“ Třetí hrníček stál na stole netknutý. Sama cítila, že volat nemůže – přeci by jí měl něco sám říci, kdyby to považoval za nutné, přeci je dospělý a ví, že....

Patty je hodně rázná, samostatná holčička. Musí být, aby přežila v tomto světě. Vzala tedy svůj telefon a vytočila číslo. Chvíli čekala, než se volaný ozve. „Tati, kde jsi, my tady s maminkou na tebe čekáme...“ Matka sledovala, a jak se malé Patty krabatí čelíčko, zatímco její otec hovoří s dcerkou.

Sledovala dceru a její úzkost narůstala. „Co? Ty jedeš na chatu? Ale já tam přeci chci jet s tebou, chci jet s tebou, tati...!!!“ Zopakovala Patty a vyhrkly jí slzičky. Vzlykala.

„Mami, nešel pro rohlíky, jede na chatu. A je tam s ním babička s dědou, slyšela jsem je, jak mu tam něco říkají. Proč nás dvě nechal doma? Mami, nedívej se tak, proč nás nechal doma a nevzal s sebou? Vždyť tam jsou děda s babičkou..“ Dožadovala se vzlykající Patty matčiny odpovědi se slzami ve svých dětských očích.

Nevěděla, co jí má odpovědět. Nešlo odpovědět – tvůj otec je nemocný a nemůže za to, jak se chová. Nemůže za to, že ubližuje tobě i mně. Jeho rodiče nevědí, že by ho neměli v jeho úletech podporovat, nechápou jeho nemoc, šlo matce hlavou, ale nahlas neřekla nic.

Ale tady něco nehraje, blesklo jí hlavou – jak to, že s ním jsou tentokrát rodiče, v tak krátkém čase, teprve přeci snídáme. Ano, museli to vědět dopředu, musel s nimi tedy být domluvený dlouho dopředu, oni nic nedělají na poslední chvíli a jeho plány nezahrnovaly již dopředu malou Patty a mě, docházelo jí. Rodiče jsou ti, kdo mají předost i před jeho dítětem. S nimi chce trávit svůj čas. Jsou to ti, co patří do jeho života, ne já a dcerka, uvědomila si.

„Tati, vrať se pro mě, hned, chci jet s tebou!!“ Křičela již holčička, zalykající se slzami do telefonu, když podruhé vytočila otcovo číslo.

Vrátil se pro ni, chvíli to trvalo. Sluníčko vystoupilo nad obzor. Vedle babičky a dědečka se do auta ještě vešla. Maminka jí zabalila nezbytné věci a sama zůstala doma. Ve městě. Nevěděla, co si o té situaci myslet. A nevěděla, co přinesou dny příští, jak si dál uspořádat život – po 25 trvajícím manželství. Nerozuměla tomu, co se děje, proč je najednou sama a její muž ji opouští se svými rodiči... Beze slova vysvětlení.

V neočekávanou chvíli se objeví situace, která nám zvrátí život. Nikdy nevíme, kdy se to stane a jak se náš život pak bude odvíjet dál. A je těžké si uvědomit, že právě tento okamžik pohnul naším světem.

Rodiče malé Patty se následně rozvedli. Rodiče otce malé Patty se stále domnívají, že svému synovi nikdy neovlivňovali jeho život a nezasahovali do něj. Ne, tento okamžik nebyl důvodem jejich rozvodu, ale byl to jeden z okamžiků, který odstartoval následné události a změnil i život malé Patty....

Autor: Dagmar Drobná Kubalík | středa 10.8.2016 10:33 | karma článku: 43.00 | přečteno: 2269x

Další články blogera

Dagmar Drobná Kubalík

Pravda a láska nějak uklouzly..

Prý vítězí.. Ale i tak mám ze všeho mrazení, že nás ty proklamace slabomyslných dovedly tak akorát do zadele.. Vážení - přiznejme si už konečně, že jsme si jen hloupě naběhli...

10.11.2016 v 23:46 | Karma článku: 37.71 | Přečteno: 639 | Diskuse

Dagmar Drobná Kubalík

V zrcátku

Zaspala jsem. Otevřu oči a ty nikde.....................................................................................!!

3.11.2016 v 16:44 | Karma článku: 39.31 | Přečteno: 798 | Diskuse

Dagmar Drobná Kubalík

Někdy stačí lidem naslouchat, abychom pochopili, jaká je Pravda...

Rusové války nezačínají, Rusové války končí.. řekl jen tak mezi řečí a já se jen zvědavě ohlédla, abych viděla, kdo to promluvil..

27.9.2016 v 10:43 | Karma článku: 43.24 | Přečteno: 1209 | Diskuse

Dagmar Drobná Kubalík

Nechci, aby mé děti někdo jednou učil, že "ježíšek" je sprosté slovo...

Když někdo řekne např. o panu prezidentovi, či o komkoliv jiném, že je "populista" - co tím ve skutečnosti míní?

9.9.2016 v 13:11 | Karma článku: 44.76 | Přečteno: 1602 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tichý(Bnj)

Mně taky, ale jinak!

O kampani „me too“ toho bylo popsáno dost. Někdy negativní pohled, zážitek nebo děj, přinese rozhodnutí ke změně přístupu a snaze udělat to jinak. Třeba na to jít úplně opačně.

24.11.2017 v 18:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 | Diskuse

Martina Studzinská

Dáma minimálně s dvěma P

Pořádkumilovnost a vstřícnost. Takové dobré vlastnosti. Ale někdy se jimi jejich nositel/ka dokáže těm kolem doslova zprotivit. Nevěříte?

24.11.2017 v 16:53 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 238 | Diskuse

Jiří Turner

Tak soudržky a soudrzí, karty na stůl!

Vždy mě pobaví, když po zveřejnění článku, kterým vyjadřuji svůj názor na komunisty a jim podobné, se mě soudruzi a jejich sympatizanti snaží v diskusi napadat tak, aby nemuseli veřejně odtajňovat své přesvědčení. A to mě těší.

24.11.2017 v 16:51 | Karma článku: 15.02 | Přečteno: 464 | Diskuse

Milan Šupa

Co jsou Zákony Boží?

Zákony Stvořitele nemohou být zákony, pocházejícími od lidí, ale musí být Zákony přírodními. Zákony vesmírnými, nebo univerzálními.

24.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 163 | Diskuse

Pavel Nitka

Má svoboda v předposledním roce normalizace aneb Jak jsem se bál medvěda

A kdo by se taky té šelmy nebál? Je to velké, má to drápy, má to zuby, rychle to běhá a dokonce to leze i po stromech. A když to kousne, tak to hodně bolí. Alespoň jsem o tom něco četl...

24.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 179 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.