Seřezala jsem ji rákoskou, pane řediteli
Pondělní rána nemívám v oblibě, něco mi na nich kdoví proč vždy vadí.
"Nan, chceš ten rohlík k snídani namazat pomazánkou nebo jen máslem a marmeládou?", skoro křičím, aby mě dcera ve sprše slyšela.
"Mami, udělám si to sama, nech to být, ale potřebuju omluvenku do školy," ozývá se z koupelny, kam se současně dobývá naše kočka. Miluje měkkounkou smetanově bílou předložku před sprchovým koutem, je to její místo.
Srkám chladnoucí kávu a v rytmu diska se snažím uklízet levou rukou nádobí do myčky, zatímco pravou si zapínám knoflíčky u košile. "Nan, tak sem dej honem tu žákovskou, potřebuješ omluvenku na dnešní trénink, předpokládám. Ještě něco dalšího? A nezapomeň propisku," volám do chodby.
Neustále řešíme školu a veslování, veslování a uvolňování, soustředění a školu a zase veslování, pak zase lékařskou prohlídku, závody a veslování. Stále dokola, počítám tak 8-9 x do týdne - ne, nespletla jsem se, někdy jsou tréninky i ráno a odpoledne. Ve škole prý je zbytečné se domlouvat na individuálním studiu, prý budeme praktikovat omluvenky, dozvěděla jsem se na poslední třídní schůzce. No dobře. Oni to vědí nejlépe.
"Nan, co to je tady za papír?", nevěřím svým očím, beru list papíru, položený na žákovské knížce a čtu "Důtka třídního učitele... jméno mé dcery.. nechápu.. Nan??"
"Mami, to jsem ti přeci říkala, víš o tom. To je za ten sportovní den, co měl gympl. Co jsem se přeci nestihla s třídní domluvit, jak si to mám nechat omluvit. Měla jsem trénink na loděnici a oni měli prostě sportovní den, nevěděla jsem, kolik hodin si mám omlouvat, nebo jestli mi započítají můj trénink a pan ředitel to pak najednou kontroloval a už se mě nikdo na nic neptal a už to jelo." Dcera si v náznaku klepe na čelo, jak má nechápavou matku a v rychlosti snídá. Snídani by nikdy nevynechala, den veslaře začíná prostě vydatnou snídaní. "A to buď ráda, že to není ředitelská důtka, moc nechybělo, třídní se za nás přimluvila," ujelo dceři.
Zvedám oči a hledám manžela, co mi poradí. Ten mě již dávno sleduje a já jen vnímám jeho povytažené obočí a něco jako tichý souhlas a podporu: "No tak to přeci napiš, no ano..." Hlavu mi zalilo horko, jako pokaždé, když se setkám s absurditou. Víc absurdní než to, co jsem právě vnímala už je snad jen kontrola evropských dotací řídícím orgánem a systém veřejných zakázek. Ale co s tím teď, třídní důtky se za mě dávaly největším průšvihářům, a to ještě až ve chvíli, kdy již doopravdy nebylo jiné řešení. A nyní mám ten papír před sebou, u stolu snídá má dcerka, která nosí domů jedničky a "jen" se nestihla domluvit na pravidelné omluvence na svůj pravidelný trénink, a škola si uspořádala "akci", na které účast podléhala kontrole pana ředitele. Ještě první máj, napadlo mě. To si také ředitel odškrtával docházku, protože to musel hlásit.
Chvíli váhám, ale jen doopravdy chvíli. Pak lehce pod text na papíře připisuji slova: "Beru na vědomí, dceru jsem seřezala rákoskou. Kdyby se něco podobného opakovalo, dejte mi včas vědět." Podpis, dovětek "matka". Muž mi kouká přes rameno a mou poznámku čte nahlas.
"Néééé, mamíííí nééé, to neříkej ani v legraci, že jsi tam něco takovýho napsala!" řve dcera, letí ke mně z koupelny a rve mi papír z ruky. "S tímhle já přece nemůžu do školy, nééé, mamíííí, to nemyslíš vážně, to ve škole nepřežiju, to si mě vychutnají..." kvílí dál.
"To maminka udělala správně, ve škole musejí vědět, jak se věci mají," podporuje mé úsilí manžel. A já pro jistotu ještě plesknu dceru hbitě volnou rukou přes zadek, "tu máš, abys ve škole mohla popsat, jak ti máma nařezala," kuckám se a zadržuji smích.
Dcera se ale nesměje, krabatí čelo, krotí svůj temperament a jen autorita matky jí brání vrhnout se na mě. "No, holčičko, tak si to ve škole dnes vyřiď, aby sis pamatovala, že třídní důtky nejsou nejlepším řešením," a dej kočce granule a vodu, už to nestíhám. S těmito slovy spěchám ze dveří k výtahu do garáže.
Večer u hokeje hodnotíme den. Dcera se již kupodivu nemračí a ve tvářích má dolíčky od smíchu. Aha, nebudu za nemožnou matku, dochází mi. "Tak jaký jsi měla den, Nan?" projevuji zájem. "Co paní učitelka, dala jsi jí žákovskou knížku a to ostatní?"
Dcera se culí jako sluníčko. "Mami, dneska se celá třída bavila na můj účet, včetně naší třídní. Takovou mámu normálně nikdo fakt nemá," směje se nahlas. "Když jsem se byla třídní dovolit, jestli můžu na trénink, tak se jen smála a připomínala mi: "hlavně Nan nezapomeň zítra omluvenku, ať to nemusíme hned hlásit mamince a ať to zase nedopadne jako minule!"
Je mi jasné, že si to dcera bude pamatovat. Snad jsme protentokrát vyřešili problém, i když....
"No mami, ale to ještě není konec, ještě ten papír nečetl pan ředitel," zvážní dcerka, protáhne obličejík a vykulí na mě kukadla "to teprve bude zážitek!" Nevím proč, zase mi bleskl hlavou ten první máj za minulého režimu a evropské dotace, najednou mi došlo, že mé dceři asi podobné absurdity nebudou připadat absurdně - je jiná doba, toto vše je běžné, třídní důtky tam, kde se mají lidé domluvit a nezvládnou to, a nesmyslné kontroly evropských dotací, no a nakonec i ty veřejné zakázky. A já to mám jako rodič řešit - podpořit autoritu školy. Ano, seřezala jsem jí prdel rákoskou, pane řediteli!!
Přeji vám hodně radosti při výchově všech vašich ratolestí, hlavně pevné nervy a malé doporučení na závěr: jak říká moje kamarádka Jája - ve výchově je důležitá důslednost. Opakuje mi to již více jak 10 let téměř denně a já to stále ne a ne pochopit. Předpokládám, že mi to bude ještě dalších 10 let minimálně obden připomínat.
Dagmar Drobná Kubalík
Pravda a láska nějak uklouzly..
Prý vítězí.. Ale i tak mám ze všeho mrazení, že nás ty proklamace slabomyslných dovedly tak akorát do zadele.. Vážení - přiznejme si už konečně, že jsme si jen hloupě naběhli...
Dagmar Drobná Kubalík
V zrcátku
Zaspala jsem. Otevřu oči a ty nikde.....................................................................................!!
Dagmar Drobná Kubalík
Někdy stačí lidem naslouchat, abychom pochopili, jaká je Pravda...
Rusové války nezačínají, Rusové války končí.. řekl jen tak mezi řečí a já se jen zvědavě ohlédla, abych viděla, kdo to promluvil..
Dagmar Drobná Kubalík
Nechci, aby mé děti někdo jednou učil, že "ježíšek" je sprosté slovo...
Když někdo řekne např. o panu prezidentovi, či o komkoliv jiném, že je "populista" - co tím ve skutečnosti míní?
Dagmar Drobná Kubalík
Můj dárek pro Merkelbabu..
Dámy mají dostávat dárky, nemyslíte? Všechny dámy, bez rozdílu. Jaký dárek ale pro paní Angelu? Jeden jsem přeci jenom našla.. Tak ať se jí líbí..
Dagmar Drobná Kubalík
Pár slov vášnivým čtenářům Proptiproudu a Sputniku
Zaujalo mě, jak nezvyklé množství zdejších diskutérů má pečlivě sestudovány informace, zveřejňované zřejmě na docela jinak zaměřených platformách, nežli je tendenční iDNES či Lidovky. Ale proč mě to překvapuje, když..
Dagmar Drobná Kubalík
Z balkónu se nečůrá..
"Babičko, smíme čůrat z balkónu?" Zeptal se mě ten menší.Manžel vyskočil z fotelu, ze kterého sledoval přenos z olympiády a málem se při zrychleném startu na terasu za našimi vnoučaty přizabil. Zřejmě zlomil i olympijský rekord..
Dagmar Drobná Kubalík
Neubližuj mému dítěti.. prosím..
Jak dovedou dospělí ubližovat dětem? Hodně, a ani si toho nemusí být vědomi.. Rodiče, týrající se navzájem a týrající své děti - i o tomto tématu je dnešní doba.. (ne jen o migrantech a válkách) Co je horší?
Dagmar Drobná Kubalík
Táta smí přece zmlátit maminku...
Smí, či nesmí? Může, či nemůže? Mlátit, či nemlátit? A jak se to projeví jednou na našich dětech, co si odnesou ze svého dětství do dospělého života?
Dagmar Drobná Kubalík
Demokratická totalita, nebo totální demokracie?
Prý totální demokracie, ale jak tak o tom přemýšlím, tak dost průhledná manipulace. Prý je složité stanovit pravidla demokratických voleb, no tak proč tou „složitostí“ neobhájit to, co je pro manipulátory nejvýhodnější?
Dagmar Drobná Kubalík
Tajná šifra mistra rowingu…
Skutečný sportovec je ten, kdo se nikdy nevzdá a bojuje do posledního dechu o jedinou setinu sekundy, i když nevyhraje.. A když nevyhraje, tak jde do toho příště znovu a lépe. Nebo si myslíte něco jiného?
Dagmar Drobná Kubalík
Nesvéprávná - rohožka, do které si jen utřu boty..
Prožila jsem si tu despocii a ovládání, jaké si prožívají ženy, ovládané ideologií zvanou "islám". Žena bez vlastních práv, bez jakékoliv hodnoty. Obtížný hmyz. A zažila jsem si to v Čechách, ta ideologie je velice nakažlivá...
Dagmar Drobná Kubalík
Nejmenuje se Klára Samková, ale doktorka je také.. zavřít a hned!
"Bojím se vás, nechte mě být," dostala ze sebe, zatímco se snažila zachránit svou tašku, kterou jí neurvale rval s ramene - tak tak se jí nevysypaly věci."Jsem lékařka, řeším akutní případ, nechte mě být, pracuji!" Kde je policie?
Dagmar Drobná Kubalík
Zavřou nám Kláru Samkovou?
Sice prý žijeme v demokratické společnosti, ale vyjadřovat jiné názory, nežli ty mainstreamovské, je zřejmě ne příliš demokratické a možná to je i trestný čin. A jak to bude zítra už neví nikdo..
Dagmar Drobná Kubalík
Zeman není Stachanovec, plní prý jen "napůl"... průšvih?
... a přesto je ze (slibujících) politiků nejúspěšnější - to můžete sice komentovat, jak chcete - ale to je také všechno, co můžete udělat a s tímto faktem nehnete na žádnou stranu. Fakt průse*?
Dagmar Drobná Kubalík
I blogeři zahulili na Václaváku?
Marihuana je asi legální, v sobotu se nad Václavákem vznášela oblaka opojného kouře a jedinci zde bloudící se zvláštním výrazem ve tváři inzerovali, že se chtějí objímat. A v těchto čmoudech jsem rozpoznávala i některé známé tváře
Dagmar Drobná Kubalík
Jde o životy lidí, nebo o další diktát EU??
Máte v autě bezpečnostní vestu? A víte, že od ledna musí mít vaše vesta notifikaci, na kterou si dohlíží EU? Jak dlouho bude trvat, než EU bude dohlížet na parametry či barvu prezervativu a kvalitu vašeho sexu v ložnici?
Dagmar Drobná Kubalík
Dnešní triumf Nočních vlků
Československo bylo od fašismu osvobozeno 9. května 1945 Rudou armádou. Tento nesporný fakt nikdy nebude vymazán z dějin a povědomí našeho národa. Díky našim osvoboditelům dnes můžeme žít svůj každodenní život..
Dagmar Drobná Kubalík
Tisíc růží pro Jiřinu
Whau, to je ale baba, vidíte? Ta má páru jako lokomotiva a vizáž jí může závidět kdejaká ženská. A k 85. narozeninám jí dnes přeje každý, i pan prezident. Jen Sisi jí již nepopřeje, i když by moc chtěla..
Dagmar Drobná Kubalík
První máj
Nejen, že zval hrdliččin ku lásce hlas, ale chodili jsme do průvodu a cosi slavili - a světe div se, my věděli, co slavíme. Měli jsme práci a jistou budoucnost. Nemusela jsem se bát o své děti. Co máme dnes?
předchozí | 1 2 3 4 | další |