Dotyky čolka
Probudila mě neznámá naléhavost. Celým tělem mi probíjely zvláštní vibrace nepoznané energie a já nechápala, co je na tom ránu zvláštního. Vnímala jsem osobitou zvláštnost toho rána, ale ničemu nerozuměla. Pomalu jsem se tedy vyštrachala z tepla barevných přikrývek, nechala je jen tak nepořádně pohozené v mé široké posteli, v jejímž lůně se rozvalovaly již jen dva naducané líné polštáře se zahnutými rohy, vyklenutým břichem s teplým otiskem mé tváře a spěchala bosky ven z chatrné chatičky u lesa pohlédnout právě vycházejícímu slunci do tváře. Sluneční paprsky mě objaly a já roztála v jejich chlácholivém ranním teple. Omámená živočišnou náručí přírody jsem nebránila tenké bavlněné košili, aby mi sklouzla s ramen do trávy a šla jsem jen tak volností rána k řece. Ve své přirozené nahotě jsem vstoupila do vábícího proudu stříbra živé vody a stále vnímala jen ty neznámé vibrace podivna a nechápala, co se se mnou děje.
Něco v tom ránu bylo jinak a já nemohla přijít na to, co to je. Voda byla podivně teplá a v záhybech vodních švů světélkovaly modře a zelenkavě záhadné bublinky, rychle se rodící z proudu vody. Nemohla jsem od podivného úkazu odtrhnout oči. Najednou slunce zakryl svými mávajícími křídly tmavý mrak a louka se rozzářila fluoreskujícími odlesky skotačících lampionků. Stébla trávy se nepřirozeně napřímila, luční kvítka se chvěla jakoby strachem a schovávala se mezi modrými travními trsy, naježenými stále více vibrujícím prázdnem otékajícího prostoru.
Brodila jsem se nahá nepřirozeně teplou vodou, která k mému údivu počala houstnout a měnit se v olejovitého mloka, který se svou vazkostí přimknul k mému tělu a já se stále větší námahou, avšak kupodivu beze stop jakéhokoli strachu či nepříjemného pocitu směřovala korytem meandrů proti proudu. Vnitřní neznámá síla podivného úkazu mě vtáhla přímo do tůně své náruče. Mé tělo hladily ruce změnivší se vody, její prsty se dotýkaly mých kulatých prsů, prozkoumávaly koláče dvorců tmavých bradavek a pomalými zvídavými pohyby pokračovaly měkkou pokožkou břicha s krouživou zastávkou okolo skulinky pupíku směle dolů, pronikly i houštím kudrlinek, zakrývajících můj klín. Přestala jsem vnímat a zcela se oddala neznámým pocitům objímající řeky. Cítila jsem jemné dotyky čolků mezi svými prsty u nohou. Krajina se stále víc a více nořila do tmavnoucí indigové modři a pojednou se opět rozsvítila miliony elektrizujících světélek.
Strnula jsem. Obloha se rozestoupila a nad lučním kobercem se stáčely neuvěřitelné násobky spirál zhmotnělého prostoru a já zkameněla v nastavším reji barev a poryvů skučícího větru. Teplý fén si pohrával s prameny mých dlouhých vlasů, měnil je ve svíjející se neposedná háďata a po chvíli je zase srovnal do hladké lesklé přilbice, splývající do dlouhé légy až k těm dvěma důlkům podél páteře v oblasti křížové kosti.
Louka se chvěla a duhový stáčející se disk klesal prostorem nad pšeničné pole. Nevěděla jsem, jestli sleduji podivný film, jestli ještě stále spím a zdá se mi praštěný sen, či jestli blouzním. Všechno bylo možné, jen skutečnosti se to nepodobalo. Pojednou zůstal elipsoid barevné mlhoviny viset v prázdnu a já se zatajeným dechem sledovala spartakiádu zralých stébel obtěžkaných zrnem v prostoru pod ním. V závěru skladby si zlatavé tanečnice lehly jedním směrem do obrovského uspořádaného kruhu a najednou vše mrtvolně ztichlo. Oslepla jsem a obklopila mě tma. V tu chvíli jsem pocítila, jak má mysl opouští tělo. Přestala jsem existovat a současně jsem se ocitla v několika vrstvách prostoru současně. Nebyla jsem tam sama a všechno bylo tak přirozené. Náhle slepotu tmy vystřídalo bílé absurdno. Pocítila jsem prázdnotu a palčivý smutek. Začala jsem se dusit a kuckala jsem vodu z plic.
V tu ránu se rozjasnilo. Já se drkotala zimou v chladné říční vodě, zelenkavou loukou povával mírný vánek a pestrobarevná kvítka otáčela své něžné hlavinky opět ke sluníčku. Rychle jsem doplavala ke břehu a rozeběhla se nahá loukou k nedaleké chatě. Vytřela své ztuhlé rozmáčené tělo hrubým ručníkem, promasírovala chodidla a ve spěchu si oblékla vybledlé dlouhé triko a džíny s roztřepanými nohavicemi. Nenamáhala jsem se s rozvazováním plátěnek, jen jsem do nich vklouzla a ukazovákem je lehce navlékla přes vyklenutou patní kost.
Odvázala jsem psa od boudy a rozeběhla se nedočkavě směrem zpátky k řece. Nemohla jsem popadnout dech, běžela jsem co to šlo a cítila své srdce pumpovat krev až v krku. Pojednou jsem to zahlédla. Pravidelný obrovský kruh polehlého obilí. Všechna stébla ležela jakoby podle šablony, každý klásek měl hlavičku skloněnu v přesně vypočteném úhlu. Ostrá hranice kruhu oddělovala absurdnost chvíle od okolního života. Zpomalila jsem a zadýchaně došla na okraj přesné geometrie.
Pes se mnou odmítal vstoupit do kruhu, stál v pohupujícím se obilí a bojácně čenichal na rozhraní mezi neznámem a poznaným. Já se procházela tím zvláštním úkazem a cítila obrovskou úlevu. Vždy jsem věděla, že pokud je potkám, bude to právě tady, kde se narodil v lůně přírody náš Svět. Věděla jsem, že je tu jednou potkám, jen si právě teď nejsem jistá, zda byl tenhle scénář skutečně tím, na co celý život čekám? Nemělo to být jinak?
Při výbuchu každé supernovy přeci vzniká víc světla, než vydává celá galaxie. V té chvíli my můžeme být svědky aktu stvoření, počátku čehosi nového. A tady nedošlo k žádné explozi, kterou jsem si vždy bláhově představovala. Vždy jsem si myslela, že právě při obdobné události se tu objeví. A oni přišli jen tak, jednoho obyčejného letního dne nad ránem. Ne jako ležérní doprovod něčeho neopakovatelného. Skutečně mi z toho bylo zvláštně a já litovala, že tu jsem dnes tak sama, jen s tím psem. Co bude dál? Můj život již nikdy po dnešním ránu nebude jako býval.
A ty věz, že horká slza vypálí cejch do tvého svědomí, žes samotnou a bezbrannou mě zanechal na pospas a oni si mě našli....
Dagmar Drobná Kubalík
Pravda a láska nějak uklouzly..
Prý vítězí.. Ale i tak mám ze všeho mrazení, že nás ty proklamace slabomyslných dovedly tak akorát do zadele.. Vážení - přiznejme si už konečně, že jsme si jen hloupě naběhli...
Dagmar Drobná Kubalík
V zrcátku
Zaspala jsem. Otevřu oči a ty nikde.....................................................................................!!
Dagmar Drobná Kubalík
Někdy stačí lidem naslouchat, abychom pochopili, jaká je Pravda...
Rusové války nezačínají, Rusové války končí.. řekl jen tak mezi řečí a já se jen zvědavě ohlédla, abych viděla, kdo to promluvil..
Dagmar Drobná Kubalík
Nechci, aby mé děti někdo jednou učil, že "ježíšek" je sprosté slovo...
Když někdo řekne např. o panu prezidentovi, či o komkoliv jiném, že je "populista" - co tím ve skutečnosti míní?
Dagmar Drobná Kubalík
Můj dárek pro Merkelbabu..
Dámy mají dostávat dárky, nemyslíte? Všechny dámy, bez rozdílu. Jaký dárek ale pro paní Angelu? Jeden jsem přeci jenom našla.. Tak ať se jí líbí..
Dagmar Drobná Kubalík
Pár slov vášnivým čtenářům Proptiproudu a Sputniku
Zaujalo mě, jak nezvyklé množství zdejších diskutérů má pečlivě sestudovány informace, zveřejňované zřejmě na docela jinak zaměřených platformách, nežli je tendenční iDNES či Lidovky. Ale proč mě to překvapuje, když..
Dagmar Drobná Kubalík
Z balkónu se nečůrá..
"Babičko, smíme čůrat z balkónu?" Zeptal se mě ten menší.Manžel vyskočil z fotelu, ze kterého sledoval přenos z olympiády a málem se při zrychleném startu na terasu za našimi vnoučaty přizabil. Zřejmě zlomil i olympijský rekord..
Dagmar Drobná Kubalík
Neubližuj mému dítěti.. prosím..
Jak dovedou dospělí ubližovat dětem? Hodně, a ani si toho nemusí být vědomi.. Rodiče, týrající se navzájem a týrající své děti - i o tomto tématu je dnešní doba.. (ne jen o migrantech a válkách) Co je horší?
Dagmar Drobná Kubalík
Táta smí přece zmlátit maminku...
Smí, či nesmí? Může, či nemůže? Mlátit, či nemlátit? A jak se to projeví jednou na našich dětech, co si odnesou ze svého dětství do dospělého života?
Dagmar Drobná Kubalík
Demokratická totalita, nebo totální demokracie?
Prý totální demokracie, ale jak tak o tom přemýšlím, tak dost průhledná manipulace. Prý je složité stanovit pravidla demokratických voleb, no tak proč tou „složitostí“ neobhájit to, co je pro manipulátory nejvýhodnější?
Dagmar Drobná Kubalík
Tajná šifra mistra rowingu…
Skutečný sportovec je ten, kdo se nikdy nevzdá a bojuje do posledního dechu o jedinou setinu sekundy, i když nevyhraje.. A když nevyhraje, tak jde do toho příště znovu a lépe. Nebo si myslíte něco jiného?
Dagmar Drobná Kubalík
Nesvéprávná - rohožka, do které si jen utřu boty..
Prožila jsem si tu despocii a ovládání, jaké si prožívají ženy, ovládané ideologií zvanou "islám". Žena bez vlastních práv, bez jakékoliv hodnoty. Obtížný hmyz. A zažila jsem si to v Čechách, ta ideologie je velice nakažlivá...
Dagmar Drobná Kubalík
Nejmenuje se Klára Samková, ale doktorka je také.. zavřít a hned!
"Bojím se vás, nechte mě být," dostala ze sebe, zatímco se snažila zachránit svou tašku, kterou jí neurvale rval s ramene - tak tak se jí nevysypaly věci."Jsem lékařka, řeším akutní případ, nechte mě být, pracuji!" Kde je policie?
Dagmar Drobná Kubalík
Zavřou nám Kláru Samkovou?
Sice prý žijeme v demokratické společnosti, ale vyjadřovat jiné názory, nežli ty mainstreamovské, je zřejmě ne příliš demokratické a možná to je i trestný čin. A jak to bude zítra už neví nikdo..
Dagmar Drobná Kubalík
Zeman není Stachanovec, plní prý jen "napůl"... průšvih?
... a přesto je ze (slibujících) politiků nejúspěšnější - to můžete sice komentovat, jak chcete - ale to je také všechno, co můžete udělat a s tímto faktem nehnete na žádnou stranu. Fakt průse*?
Dagmar Drobná Kubalík
I blogeři zahulili na Václaváku?
Marihuana je asi legální, v sobotu se nad Václavákem vznášela oblaka opojného kouře a jedinci zde bloudící se zvláštním výrazem ve tváři inzerovali, že se chtějí objímat. A v těchto čmoudech jsem rozpoznávala i některé známé tváře
Dagmar Drobná Kubalík
Jde o životy lidí, nebo o další diktát EU??
Máte v autě bezpečnostní vestu? A víte, že od ledna musí mít vaše vesta notifikaci, na kterou si dohlíží EU? Jak dlouho bude trvat, než EU bude dohlížet na parametry či barvu prezervativu a kvalitu vašeho sexu v ložnici?
Dagmar Drobná Kubalík
Dnešní triumf Nočních vlků
Československo bylo od fašismu osvobozeno 9. května 1945 Rudou armádou. Tento nesporný fakt nikdy nebude vymazán z dějin a povědomí našeho národa. Díky našim osvoboditelům dnes můžeme žít svůj každodenní život..
Dagmar Drobná Kubalík
Tisíc růží pro Jiřinu
Whau, to je ale baba, vidíte? Ta má páru jako lokomotiva a vizáž jí může závidět kdejaká ženská. A k 85. narozeninám jí dnes přeje každý, i pan prezident. Jen Sisi jí již nepopřeje, i když by moc chtěla..
Dagmar Drobná Kubalík
První máj
Nejen, že zval hrdliččin ku lásce hlas, ale chodili jsme do průvodu a cosi slavili - a světe div se, my věděli, co slavíme. Měli jsme práci a jistou budoucnost. Nemusela jsem se bát o své děti. Co máme dnes?
předchozí | 1 2 3 4 | další |