Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V zrcátku

3. 11. 2016 16:44:57
Zaspala jsem. Otevřu oči a ty nikde.....................................................................................!!

Chvíli jsem jen tak vnímala měkkost polštáře, mimochodem, bylo to neskutečně příjemné... Ale rychle jsem se vzpamatovala, vyskočila a běžela bosa do sprchy. Cestou jsem potkala tvůj mokrý ručník. Byla to jen chvíle, kdy se mé tělo laskalo s hravými kapkami vody a vlasy se mazlily s pěnou šamponu.. Mokrá jsem se zamotala do mé velké osušky a utíkala nedočkavě prosvětleným dřevěným schodištěm do jídelny, zanechávajíc za sebou mokré ťápoty. Jen jsem si v rychlosti prohrábla prsty mokré vlasy a snažila se háďata pramenů dostat za uši.. Moc se mi to nedařilo.

Seděls na terase, na sobě vyžehlenou čistou košili, četl ranní noviny a upíjel s nezájmem meruňkový džus. Ani sis mě nevšiml. Tiše jsem proběhla jídelnou k otevřeným dveřím, ve kterých si vítr pohrával s plandajícím závěsem. Asi dobře, zase by ses rozzlobil, ze jdu k snídani neoblečená. Ale já se tě nemohla dočkat a riskovala jsem i nazlobenou vrásku na tvém čele. Stoupla jsem si k tvé židli a zezadu tě objala, vtiskla ti mokrou pusu na tvář a přejela rty lehce po krku, nadechla se tvé vůně.. Santal, přivřela jsem oči a labužnicky si vychutnávala tu oblíbenou vůni. Tys kupodivu neprotestoval.. Čelo se ti rozjasnilo, jen jsi přivřel oči a nechal sis přitisknout svou hlavu k mému tělu, prsty projíždět pečlivě učesanými vlasy.. Skutečně jsi se nezlobil a nechals mě chvilku vnímat tvou blízkost..

Dnes jsem zase zaspala, rychle se osprchovala a v běhu vypila svůj hrníček brutální černé kávy, oblékla svou malou holčičku a během několika minut jsme obě seděly v aute a snažily se dohnat dnešní den. Sledovala jsem provoz v zrcátku, malá špulila pusinku a snažila se zanotovat písničku, která se ozývala z rádia. Auta popojížděla krokem ke křižovatkám a najednou jsem v tom malém zpětném zrcátku zase zahlédla okamžik, kdy jsem tě kdysi mokrá objímala na terase v ranním slunci a ty ses nechal rozmazlovat.. Tenkrát jsi neodešel, tenkrát ještě ne..Chvíli jsem vnímala měkkost polštáře, mimochodem, bylo to neskutečně příjemné... Ale rychle jsem se vzpamatovala, vyskočila a běžela bosa do sprchy. Cestou jsem potkala tvůj mokrý ručník. Byla to jen chvíle, kdy se mé tělo laskalo s hravými kapkami vody a vlasy se mazlily s pěnou šamponu.. Mokrá jsem se zamotala do mé velké osušky a utíkala nedočkavě prosvětleným dřevěným schodištěm do jídelny, zanechávajíc za sebou mokré ťápoty. Jen jsem si v rychlosti prohrábla prsty mokré vlasy a snažila se háďata pramenů dostat za uši.. Moc se mi to nedařilo.

Seděls na terase, na sobě vyžehlenou čistou košili, četl ranní noviny a upíjel s nezájmem meruňkový džus. Ani sis mě nevšiml. Tiše jsem proběhla jídelnou k otevřeným dveřím, ve kterých si vítr pohrával s plandajícím závěsem. Asi dobře, zase by ses rozzlobil, ze jdu k snídani neoblečená. Ale já se tě nemohla dočkat a riskovala jsem i nazlobenou vrásku na tvém čele. Stoupla jsem si k tvé židli a zezadu tě objala, vtiskla ti mokrou pusu na tvář a přejela rty lehce po krku, nadechla se tvé vůně.. Santal, přivřela jsem oči a labužnicky si vychutnávala tu oblíbenou vůni. Ty jsi kupodivu neprotestoval.. Čelo se ti rozjasnilo, jen jsi přivřel oči a nechal sis přitisknout svou hlavu k mému tělu, prsty projíždět pečlivě učesanými vlasy.. Skutečně jsi se nezlobil a nechals mě chvilku vnímat tvou blízkost..

Dnes jsem zase zaspala, rychle se osprchovala a v běhu vypila svůj hrníček brutální černé kávy, oblékla svou malou holčičku a během několika minut jsme obě seděly v aute a snažily se dohnat dnešní den. Sledovala jsem provoz v zrcátku, malá špulila pusinku a snažila se zanotovat písničku, která se ozývala z rádia. Auta popojížděla krokem ke křižovatkám a najednou jsem v tom malém zpětném zrcátku zase zahlédla okamžik, kdy jsem tě kdysi mokrá objímala na terase v ranním slunci a ty ses nechal rozmazlovat.. Tenkrát jsi neodešel, tenkrát ještě ne..

Autor: Dagmar Drobná Kubalík | čtvrtek 3.11.2016 16:44 | karma článku: 39.17 | přečteno: 798x

Další články blogera

Dagmar Drobná Kubalík

Pravda a láska nějak uklouzly..

Prý vítězí.. Ale i tak mám ze všeho mrazení, že nás ty proklamace slabomyslných dovedly tak akorát do zadele.. Vážení - přiznejme si už konečně, že jsme si jen hloupě naběhli...

10.11.2016 v 23:46 | Karma článku: 37.71 | Přečteno: 638 | Diskuse

Dagmar Drobná Kubalík

Někdy stačí lidem naslouchat, abychom pochopili, jaká je Pravda...

Rusové války nezačínají, Rusové války končí.. řekl jen tak mezi řečí a já se jen zvědavě ohlédla, abych viděla, kdo to promluvil..

27.9.2016 v 10:43 | Karma článku: 43.24 | Přečteno: 1209 | Diskuse

Dagmar Drobná Kubalík

Nechci, aby mé děti někdo jednou učil, že "ježíšek" je sprosté slovo...

Když někdo řekne např. o panu prezidentovi, či o komkoliv jiném, že je "populista" - co tím ve skutečnosti míní?

9.9.2016 v 13:11 | Karma článku: 44.76 | Přečteno: 1599 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Iva Apanasenková

Střet generací i kultur v Praze na Jiřáku

Pokud právě teď budete procházet náměstím Jiřího z Poděbrad v Praze, zažijete euforii ze střetu různých světů. Živo, radost, hudba, staří, mladí, děti, farmáři, maminky s kočárkama, Češi, cizinci.... Žádný problém.

20.9.2017 v 16:45 | Karma článku: 13.97 | Přečteno: 268 | Diskuse

Pavel Hruban

Duchovní otec mnohých

Svatý Pio z Pietrelciny je muž, který, ačkoli nikdy neopustil svůj klášter, ovlivnil a stále ovlivňuje spousty lidí.

20.9.2017 v 15:21 | Karma článku: 8.57 | Přečteno: 159 | Diskuse

Lukáš Fürst

Zajímám se o budoucnost

Touto myšlenkou jsem se nechal inspirovat od osobnosti, které si velmi vážím. "Zajímám se o budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života." Charlie Chaplin

20.9.2017 v 15:05 | Karma článku: 6.87 | Přečteno: 134 | Diskuse

Jana Slaninová

Snadný terč: stáří není jen noblesa a důstojnost

Vychovaná jsem v úctě ke stáří. Staří lidé jsou bytosti, které mají za sebou kus života i práce a ve tvářích mají vepsané radosti i strasti. O to horší překvapení bývá, když jsou tito lidé zjevně zlí.

20.9.2017 v 13:21 | Karma článku: 18.09 | Přečteno: 1031 | Diskuse

Jan Klar

Mami, prosím tě neumírej

Matěj nemohl uvěřit, že jeho máma je opravdu nemocná. To nemůže být vůbec pravda, tak zlý být život nemůže! Jedna jobovka přece už stačila!

20.9.2017 v 13:06 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 865 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.