A pomažeš domu, ty couro! (letní povídka)
Učitelka v mateřské školce netrpělivě pohlédla na hodinky. Každou chvíli se zvedla z lavičky, popošla k hlavní budově a nakukovala do chodby, jestli již nejdou. Bude pět a ty dvě tu stále ještě nejsou. Alespoň o prázdninách by mohly maminky vyzvedávat ty prcky včas, pomyslela si. Zuzanka s Kristýnkou si zaujatě hrály v horku letního odpoledne na pískovišti. Byly tu jako obvykle touto dobou samy a nepřišlo jim divné, že tu již ostatní děti nejsou. Bylo to vlastně fajn, měly všechny bábovičky jen pro sebe.
Zuzana s Emou se srazily před školkou a v poklusu běžely do zahrady pro své holčičky. Jako mnohokrát předtím se i dnes omlouvaly učitelce za pozdní příchod. Pak hned spěchaly s děvčátky do šatny, aby rychle stihly ještě nákup, pak doma uvařit večeři a alespoň chvíli si pohrát s dcerkou, než usne.
„Tak jak to máš, pojedeme spolu s holkama do Chorvatska, nebo jak ses rozmyslela, už ten zájezd nemůžu dál držet zamluvený,“ prohodila naléhavě Zuzana při převlékání holčiček v šatně a dodala: „Autobus odjíždí pozítří.“
„Hele, jedeme, už jsem se rozhodla. Roky jsem nikde nebyla, malá taky ne. Zasloužíme si to, obě. Nakonec slušně vydělávám, malá musí do školky, potřebuje být pár dní s mámou, tak proč bych s ní nemohla k moři? Ale Evženovi nic neřeknu, ty mu také radši nic neříkej, nebo ještě neodjedeme. Překvapivě despoticky mi ten blb řekl „nikam“, budeš doma, a nebo na chatě u našich. Nemůže si prej celý prázdniny vzít dovolenou kvůli práci a nás nikam nepustí. Ta jeho sobecká majetnickost je hrozná. Někdy ti závidím, že jsi rozvedená a nemusíš se dohadovat s nějakým žárlivým pitomcem,“ povzdychla si Ema.
Blonďatá Zuzka s tmavovlasou Emou a s holčičkami autobusem do chorvatské Brely pozítří skutečně odjely. Těšily se na společné volné dny u moře, plánovaly letní zábavu pro sebe i své děti. Koupání, holčičí potlach, bezstarostné dny. Volnost, vypnuté telefony, žádné starosti. Byly kamarádky a měly tak nějak v něčem i podobný osud. Dvě maminky, které měly zaměstnání, kde byly důležité otvírací hodiny provozoven, takže se pro jejich děti stala od dvou let samozřejmostí školka s prodlouženým provozem.
Ema cestou pomalu přestala myslet na Evžena, kterému nechala doma na stole vysvětlující dopis, kam s malou jede a kdy se bude vracet. Pomalu se vyhlazovala vlnka starostí na jejím čele a ona se po letech cítila zase lehce, byla ve své mysli zase malým bezstarostným děvčátkem. Na světě bylo krásně, právě jí začala dovolená.
Brela, chorvatská perla, byla úžasná. Rozhoupané indigové moře, vzduch vonící po borovicích a bílé oblázky na plážích rozpálených sluncem. Přes den jedly ovoce a palačinky, večer se rozhodly s dětmi navštívit tavernu a ochutnat mořské speciality. Užívaly si po celoročním shonu zasloužený klid. Každý den se chtěly koupat na jiné pláži a po večeři si plánovaly procházky po promenádách kolem moře.
Bylo dopoledne na Jadranu, obloha vymetená. Opalovaly se právě na pláži, Zuzana česala děvčátkům copánky a Ema krájela broskve ke svačině, když sluneční paprsky zastínila silueta muže.
„Ahoj Emo,“ prohodil se zvednutým obočím a sledoval se zájmem její reakci.
„Evžene, co ty tady, máš přeci práci, zakázky, nemohl jsi s námi?“ Polekaně na něj zírala jak na zjevení a nemohla ze sebe dostat další slovo. Najednou jí ztěžkly ruce i nohy, kolem žaludku ji sevřela obruč strachu. V tu chvíli zestárla o celou generaci.
„Hm, pojď se projít, miláčku, Zuzana dá chvíli pozor na holky, viď, Zuzi?“ kývnul směrem k blondýnce. Nabídl své ženě rámě a odcházeli spolu jako zamilovaný pár, byl na ně hezký pohled.
Sotva však poodešli z doslechu přítelkyně, zasyčel na ni vztekle: „A pomažeš domu, ty couro! Od večera tě tu hledám. Jak si to, ty kurvo, vůbec představuješ, takhle vyvádět? Vždyť jsi máma od dítěte, to si neuvědomuješ? Ty jsi taková nána blbá! Víš, co si o tobě myslej moji rodiče? Co si o tobě myslej lidi u vás v práci? To si ještě odskáčeš, tohle už podruhý neuděláš, to si teda piš!“ Stále šli promenádou a blonďaté Zuzce stále připadali jako čerstvě zamilovaní. Asi ji má moc rád, že za ní přijel až sem, to je romantika, pomyslela si.
„Evžene, neblbni, jen jsme s Kristýnkou chtěly k moři…“ zkoušela se Ema bránit.
„Nekecej. Teď se vrátíme pro Kristýnu a ty tý krávě Zuzaně vysvětlíš, že moje máti onemocněla a musíš se se mnou hned vrátit. To by se ti líbilo, s takovou děvkou, co se nechá každým vojet, tady blbnout chlapům hlavu. Ty se mi snad zdáš, co sis to vůbec dovolila, ty blbko? To ti povídám, to je naposledy! To už nikdy neuděláš! Tohle ti nikdo neodpustí, takovýhle extempóre! Odepsala jsi se u všech v rodině sama!“
Ema s Kristýnkou ještě ten den odjela s manželem z Brely domů. Evžen celou cestu nepromluvil, pouze několikrát měl potřebu jí opět vynadat. Než dojeli do Čech, byl z něho opět okouzlující, milující muž a ten, který má výbornou pověst a zdraví všechny sousedy i o prázdninách.
Po cestě měla Ema čas přemýšlet. Takto si své vytoužené léto nepředstavovala. Cítila něco, co zná jen tygr v kleci, který přechází kolem mříží sem a tam. Byla v přesně takové kleci a k tomu ještě na vodítku.
Než dojeli do Čech tak pochopila, že se její život nikdy nezmění, že naopak bude vše jen horší a horší. A také pochopila, že nesmí svůj život prohrát, že ho chce žít - vždyť na světě je tak krásně, může prožít ještě další letní dovolené u moře i s Kristýnkou a nikdo jim to již nezkazí. Po návratu vyhledala právníka, s jehož pomocí požádala o svěření dcerky do své péče a o rozvod. Soud manželství rozvedl pro rozdílnost názorů a povah i přes nesouhlas manžela.
Dagmar Drobná Kubalík
Pravda a láska nějak uklouzly..
Prý vítězí.. Ale i tak mám ze všeho mrazení, že nás ty proklamace slabomyslných dovedly tak akorát do zadele.. Vážení - přiznejme si už konečně, že jsme si jen hloupě naběhli...
Dagmar Drobná Kubalík
V zrcátku
Zaspala jsem. Otevřu oči a ty nikde.....................................................................................!!
Dagmar Drobná Kubalík
Někdy stačí lidem naslouchat, abychom pochopili, jaká je Pravda...
Rusové války nezačínají, Rusové války končí.. řekl jen tak mezi řečí a já se jen zvědavě ohlédla, abych viděla, kdo to promluvil..
Dagmar Drobná Kubalík
Nechci, aby mé děti někdo jednou učil, že "ježíšek" je sprosté slovo...
Když někdo řekne např. o panu prezidentovi, či o komkoliv jiném, že je "populista" - co tím ve skutečnosti míní?
Dagmar Drobná Kubalík
Můj dárek pro Merkelbabu..
Dámy mají dostávat dárky, nemyslíte? Všechny dámy, bez rozdílu. Jaký dárek ale pro paní Angelu? Jeden jsem přeci jenom našla.. Tak ať se jí líbí..
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Vrah tělo ubodaného muže hodil do žumpy, tam tlelo dva měsíce. Dostal 20 let
Krajský soud v Ostravě poslal na dvacet let do vězení 62letého Karla Machalu za to, že předloni v...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
„Není podstatné být vidět, ale mít výsledky.“ Politici reagují na konec ministryně
O demisi ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové (TOP 09) byl premiér Petr Fiala...
Nezvládla jsem prodat svou práci. Neměla jsem lajky, řekla končící Langšádlová
Ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová (TOP 09) se rozhodla podat demisi, protože...